Už nějakou dobu nesleduji na Twitteru negativní tweety. Úplně jsem přestal číst blogposty a články, které se zmiňují o negativních věcech nebo upozorňují na nějaké ty #WTF problémy.
Například Lupu jsem omezil pouze na články o businessu a rozhovory. Úplně jsem pak přestal sledovat diskuzi pod články. To nenávistné peklo ukřičených anonymů totiž pouze pobíjí zbytky dobré nálady, které po ránu mám. Přestal jsem také úplně sledovat politické dění a vypustil HP iDnesu a jiných médií. (Stále ale sleduji sekci fotbalu a tamní diskuze, které za to rozhodně stojí a mnohdy přinášejí zajímavější informace než články samotné)
K čemu je to dobré? Omezením negativních podnětů, které u nás v ČR koukají z poza každého rohu, se mi více či méně daří udržovat se v dobrém rozmaru. To se pak projevuje v pokusech přenést trochu toho rozpoložení i na lidi kolem mě. V praxi to pak znamená, že si s úsměvem pochutnávám na dobré kávě, směju se na servírky a nechávám pěkné zpropitné - čímž vlastně pomáhám (jasně že hodně oklikou) i státní ekonomice :)
V každém případě teď na mé cestě po US vidím, jak by to mělo všechno fungovat. Nikdo se tu nemračí, nikdo vás tu neotravuje. Když se někoho na něco zeptáte, rád poradí a přihodí i pár milých slov. Za to se v našich končinách musí pomalu platit! Přitom fakt stačí málo...jen pokřivit tu stejně zkřivenou hubu trochu jiným způsobem...
Minulý pátek přišla na východ USA obří bouře. Přes 3 miliony lidí tu zůstalo bez proudu. Když jsme ráno vylezli ven a viděli tu spoušť (nešel internet ani elektřina) byl jsem docela v depresi. Obhlídli jsme neighbourhood a potkali sousedy, kterým vítr položil před barák stoletý strom... Nečekala nás žádná shit slova, ale jen pohodové pozdravení, popřání štěstí, úsměvy a ubezpečení, že se o vše vláda brzy postará a že nemáme mít obavy. Že se zapne generátor a vše bude OK.
Prostě a jednoduše: úsměv nic nestojí, ale dají se za něj pořídit velké věci. A vše fakt bylo brzy OK!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Máte k tomu něco? Napište to...